Dokumenty

BLATENSKÁ ZVONICE

Před rokem 1531 byla postavena zvonice zcela nová, rovněž dřevěná s kamennou podezdívkou, jejíž pozůstatky byly začleněny do zdiva dnes již neexistující kůlny situované v západním rohu farského dvora. Roku 1625 byla asi zvonice ve špatném stavu, neboť blatenský měšťan Blažej Kuchař odkázal tehdy na její opravu 10 kop grošů míšeňských. Další oprava zvonice spolu s výměnou dřevěných okenic byla podniknuta roku 1651. Z roku 1715 pak máme zprávu, že byly zámečníku Janu Freundtovi zaplaceny 3 zlaté a 30 krejcarů za zhotovení 5 okenic, 20 pantů, 20 skob, 6 háků k uzavírání okenic a skobu ke dveřím.

Blatenská zvonice je dosud nejvyšší stavbou ve městě, a proto se již v 19. století ukázala vhodnou k instalaci hodinových ciferníků. Původně se hodiny nacházely na budově radnice, avšak shořely při požáru v září 1834. V roce 1854 byly proto z iniciativy velkostatkáře barona Ferdinanda Hildprandta a za finančního přispění měšťanů a farníků objednány u Františka Kotta v Rokycanech nové hodiny určené k umístění na zvonici. Stály 304 zlatých a měly černé ciferníky s pozlacenými římskými číslicemi a ručičkami. Roku 1883 byly důkladně opraveny. Současný kříž měří 3 metry

BLATENSKÉ ZVONY

Nejstarší blatenský zvon nesl jméno "Sv. Josef". Byl ulit zřejmě na rozkaz Jana z Rožmitálu roku 1430 a vážil 226 kg. Pro své stáří byl náchylnější k poškození, a proto byl v následujících stoletích dvakrát přelit (1725, 1775). Další zvon o váze 667 kg pořídil v říjnu 1481 blatenský mlynář Jan Jeklík u zvonařského mistra Jiljího. Podle pořizovatele byl tento zvon nazýván "Jeklík", někdy též "Jan". Mezi lety 1494–1500 byl na náklad neznámého dobrodince ulit vodňanským zvonařem Václavem zvon, zvaný v pozdějších časech "Sv. Barbora" nebo "Klinkáč" ("Klinkáček"). Sloužil jako umíráček a vážil 99 kg. V roce 1531 byl pořízen zvon "Sv. Václav" o váze 950 kg a v roce 1539 se počet blatenských zvonů ustálil na pěti, když v listopadu toho roku zhotovil budějovický mistr Štěpán na objednávku Adama Lva z Rožmitálu největší z nich, nazvaný později Matka Boží, vážící 4 012 kg.

Po čtyři století zvaly blatenské zvony věřící na bohoslužby, vyzváněly, zemřelým, ohlašovaly významné události, varovaly před nebezpečím, zvonily proti mračnům. Roku 1722 k nim ještě přibyl malý zvonek, umístěný v sanktusové vížce nad kněžištěm, kterým se vyzvánělo při bohoslužbách. Dne 13. září 1834 však přišel katastrofální požár, při němž lehlo popelem takřka celé město včetně zvonice. Podle zprávy děkana z 18. září spadl zvon "Matka Boží" z prohořelé zvonové stolice, prorazil klenbu a zaryl se hluboko do země. Strhl při tom s sebou ostatní zvony, z nichž nejmenší, "Sv. Barbora", se úplně roztavil. Poškozené zvony, s výjimkou největšího, byly roku 1836 poslány císařskému dvornímu zvonaři Karlu Bellmannovi do Prahy k přelití.

Dne 6. prosince 1836 byly přelité zvony posvěceny a vytaženy na novou zvonici společně s největším zvonem "Matkou Boží", který sice pádem při požáru utrpěl na kvalitě zvuku, nebyl však poškozen natolik, aby musel být hned přelit. Nejspíše na to ani nebyl dostatek prostředků. K přelití byl tedy dán teprve roku 1887 z inciativy velkostatkáře Roberta Hildprandta a děkana Josefa Pekárka. Dne 17. listopadu toho roku se naposledy rozezněly zvony společně, načež byla "Matka Boží" za účasti velkého množství lidí, včetně těch, kteří pamatovali ničivý požár roku 1834, spuštěna z věže, naložena na vůz a odvezena do Českých Budějovic ke zvonaři Antonínu Pernerovi. Přelitý zvon o hmotnosti 3 200 kg a průměru 166 cm s obšírným nápisem, líčícím jeho složitou historii, byl posvěcen a vytažen na věž 27. června 1888.

"Matka Boží" 1 743 kg Ø 138 cm ladění D

"Sv. Josef" 915 kg Ø 114,5 cm ladění F

"Sv. Václav" 640 kg Ø 101,3 cm ladění G

"Jeklík" 362 kg Ø 84 cm ladění B